Martin Manů
Vzniklo ve mě rozhodnutí změnit svůj život a celý vesmír se spojil, aby mi v tom pomohl. Nemá smysl teď křičet a brečet, že takhle jsem si to nepředstavoval. Jediná cesta je pustit se a nechat proces dojít do konce. To je oslava života.
|
Ve „všedním“ životě hledám jeho nevšednost, učím se žít tady a teď, v přítomnosti. Všímám si svých pocitů a hledám jejich původ a tím se od nich oprošťuji, učím se poznávat své pravé Já. A stejně tak se učím přistupovat k ostatním, nevnímat jen ty role které si tu hrajeme, ale skutečnou podstatu, Bytí, které je prosto forem.
Nejsem dokonalý. Dělám chyby a jsem za ně rád. Bez nich bych se těžko mohl nějak posunout.
|
|
|
|
|
|
Chystané akce
| V roce 2012 jsem přestal dělat terapie a uposlechl jsem výzvu, která mi přišla. Pak následovala pouť do Santiaga, která mi dala tak moc, že mi to žene slzy do očí, jen si na to vzpomenu. Cesta do Indonesie byla dokončujícím transformačním, kde jsem se opět učil o moci a zkouškách. Učím se, pracuji a jsem šťastný. Žiji každodenost (nikoli všednost) a to mi teď přináší to nejlepší. Vše je v pohybu, konec Mayského kalendáře byla jen půlnoc, okamžik, kdy se hodinová ručička přehoupne na další část. A tahle moc, tahle síla, která dává věci do pohybu, nás transformuje. Je to jak když se naplno otevře stavidlo. Držet se nemá cenu, jde o to se podvolit a využít energii, která se valí ven. Rozkvétáme a dozráváme. A také umíráme. Děkuji učiteli a všemu, co dostávám do svého života. |
|
|
|
|
|
|
