Moje cesta PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 10
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Martin Maňaska   
Úterý, 02 Únor 2010 03:20
kolobeh-zivota
Podělím se s vámi o báseň, kterou jsem četl už téměř před deseti lety a už tehdy mne moc oslovila. Když jsem se k ní náhodu dostal dnes a znovu jsem si ji přečetl, začal jsem chápat, že člověk který ji psal, věděl více, než se na první pohled zdá. S tím co jsem měl prozatím možnost poznat pomocí regresní terapie, mne báseň doslova učarovala svou opravdovostí.

Zdrojem básně je server www.pismak.cz , kam jsem kdysi sám chvilku přispíval, ale především pro mne byl zdrojem básní, které stály za zamyšlení. A teď již ke slibovaným veršům. zhluboka se nadechněte a odevzdejte se pocitům, které se ve vás budou probouzet.

Moje cesta
autor: Azalin

Zpočátku byl jsem myšlenkou,
součástí věčného jsoucna,
pak nastoupil jsem pouť dalekou
nazpět - a do budoucna.

Byl jsem rybou v oceánu,
jen jednou kapkou z mnoha.
Měl otevřenou jsem bránu
ku tiché oslavě Boha.

Žil jsem v korunách stromů,
přijímal dary lesa,
toužil se vrátit domů
- a zatím stále klesal.

Když kráčel jsem po pevné zemi,
živil se divou zvěří,
byl jsem již opuštěn všemi
a v Boha věřil stěží.

Naděje opět svitla mi,
ve všem tom smutku a bídě,
že spatřím obzor neznámý
- tam v bájné Atlantidě.

Ach, byla jsi krásná, vznešená,
my žili v pýše pohodlí.
Proto jsi nyní pohřbená.
Sami jsme o tom rozhodli.

Žil jsem i v pastvinách Izraele
a nehleděl jsem na proroctví.
Vraždil jsem svoje nepřátele,
Josefa prodal do otroctví.

Byl jsem egyptským otrokem,
panenskou kněžkou, poběhlicí,
stavitelem i vojákem,
filosofem věčně snícím.

On odpovídal nám na otázky,
měl dlouhé vlasy, vousy - oči,
které mluvily řečí lásky.
Můj život se zas k pravdě stočil.

Pak večeřel jsem s Ježíšem,
má duše byla opět čistá.
Však běda, já byl Tomášem
a k ránu třikrát zapřel Krista.

Bil jsem se v římských legiích,
dobýval jsem a znásilňoval,
topil se v bezduchých orgiích,
nic a nikoho nemiloval.

Za svitu Luny na ostrovech,
s elfy jsme v lesích tančili.
Bůh byl zpět v srdci i v mých slovech
- než křesťané vše zničili.

V Bagdádu vezír dlouhovlasý
šel kolem trhu s otroky.
V těch očích spatřil dotek spásy
a rozvzpomněl se na roky,

kdy peruánská princezna
jen pro něj v noci tancovala.
Možná si nikdy nepřizná,
co pro něj kdysi znamenala.

Pak žil jsem v srdci Evropy
a vzplanul proti tyranii.
Těžko jsem mohl pochopit,
že naše srdce stále hnijí.

Byl jsem davem zpívajícím
s vůdcem, co měl jedno oko,
"Kdož sú boží bojovníci".
Avšak Bůh byl předaleko.

V minulém životě měl jsem kůži
rudou jak záře plamenů.
Po návratu jsem vždy toužil
a věřil, že si vzpomenu

na svoji dokonalou duši,
na to, kdo vlastně vůbec jsem,
zatím však pouze doufal, tušil
- a teď jsem došel právě sem.

A nyní žijem v těžké době,
ocitli jsme se na pokraji.
Však sílu máme sami v sobě,
stačí jen chtít - vždyť žijem v ráji.

Teď už nás jenom krůček dělí,
na Zemi svítá naděje.
Zjistíme, co jsme zapomněli,
a potom navždy dospějem.
 

Komentáře a dotazy k produktu 

 
-1 # RE: Moje cestaVojta 2010-07-11 23:58
Předposlední sloka, druhý verš... Nádhera ale ta část o řadě životů mi příjde trochu zdlouhavá...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # RE: RE: Moje cestaMartin Maňaska 2010-07-13 09:07
Ono také na některé věci je třeba si dlouho počkat :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # RE: Moje cestaLenka 2011-04-07 06:40
Moc krásné, děkuji Lenka
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Re: Moje cestaJana 2011-05-02 18:56
... i v jednom životě lze zažít podobný vývoj, který tu autor básně popisuje...
v řadě myšlenek poznávám ten svůj...
naštěstí -z mého současného pohledu -už nevnímám současnou dobu jako "těžkou" a
necítím se "na pokraji"... cítím jen velkou vděčnost...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Moje cestaIvka 2012-11-17 15:06
Fantastická báseň!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Chystané akce

kde jsem, když ne tady? :)
V roce 2012 jsem přestal dělat terapie a uposlechl jsem výzvu, která mi přišla. Pak následovala pouť do Santiaga, která mi dala tak moc, že mi to žene slzy do očí, jen si na to vzpomenu. Cesta do Indonesie byla dokončujícím transformačním, kde jsem se opět učil o moci a zkouškách. Učím se, pracuji a jsem šťastný. Žiji každodenost (nikoli všednost) a to mi teď přináší to nejlepší. Vše je v pohybu, konec Mayského kalendáře byla jen půlnoc, okamžik, kdy se hodinová ručička přehoupne na další část. A tahle moc, tahle síla, která dává věci do pohybu, nás transformuje. Je to jak když se naplno otevře stavidlo. Držet se nemá cenu, jde o to se podvolit a využít energii, která se valí ven. Rozkvétáme a dozráváme. A také umíráme. Děkuji učiteli a všemu, co dostávám do svého života.
„Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde