„Každý se m?že pokusit stát se v?doucím ?lov?kem. Nicmén? jen velmi málo lidem se to poda?ilo, což je zcela p?irozené. Nep?átelé, které ?lov?k potká na cest? za poznáním, když se pokouší stát se v?doucím ?lov?kem, jsou totiž strašní. V?tšina lidí jim podlehne."

„Když se ?lov?k pustí do u?ení, nemá o svém cíli nikdy jasno. Jeho odhodlání je slabé a mýlí se v ú?elu. Doufá v odm?nu, která nikdy nep?ijde, protože netuší nic o obtížích, které ho p?i u?ení o?ekávají."

„Za?íná se pomalu u?it — nejd?ív kousek po kousku, pak po v?tších kusech. A jeho myšlenky brzy narazí. To, co se u?í, není nikdy to, co o?ekával, nebo to, co si p?edstavoval. A tak se za?ne bát. U?ení se nauce není to, co od n?j lidé o?ekávají. Každý krok p?ináší nový problém a strach, který p?itom ?lov?k zažívá, se nemilosrdn? a nekone?n? hromadí. Nastává bitva."

„A tak ?lov?k narazí na prvního ze svých p?irozených nep?átel — na strach. Je to strašný nep?ítel. Proradný a velmi t?žký k p?ekonání. Schovává se v každém zákrutu cesty, obchází a ?íhá. A jestliže se ?lov?k, pod?šený jeho p?ítomností, obrátí na út?k, ukon?í první nep?ítel jeho cestu za poznáním."

„Co se stane s ?lov?kem, který ute?e p?ed strachem?"

„Nic se mu nestane. Jenom jeho u?ení skon?í. Nikdy se nestane v?doucím. Bude možná pánovitý, možná neškodný a pod?šený. Ale v každém p?ípad? to bude poražený ?lov?k. Jeho první nep?ítel ukon?il jeho tužby."

„A co m?že ud?lat, aby strach p?ekonal?"

„Odpov?? je docela jednoduchá. Nesmí utéct. Musí p?ekonat sv?j strach a bez ohledu na n?j pokro?it ve svém u?ení o další krok. A pak o další a ješt? další. Musí se doopravdy bát, a p?esto nesmí p?estat. To je pravidlo. Nakonec p?ijde okamžik, kdy první nep?ítel ustoupí. ?lov?k za?ne být sebejistý, jeho odhodlání je siln?jší. P?estane se u?ení bát."

„Když se tento okamžik dostaví, m?že o sob? ?lov?k ?íct, že p?ekonal prvního p?irozeného nep?ítele."

„Stane se to najednou, done Juane, nebo se to d?je postupn??"

„Stává se to postupn?, a p?esto strach zmizí najednou, a to velmi rychle."

„Ale nebojí se pak ?lov?k znova, když se mu p?ihodí zase n?co nového?"

„Ne. Jakmile jednou ?lov?k p?ekonal strach, už se s ním v život? nesetká. Protože místo strachu získal jasnou mysl, která vymaže každý strach. Tehdy ?lov?k pozná i své touhy a ví, jak je uspokojit. P?edvídá další kroky v u?ení a všechno vidí ost?e a jasn?. Cítí, že mu nic není skryto.

A tehdy narazí na druhého nep?ítele. Jasnost! Tato jasnost mysli, kterou je tak t?žké získat, sice zažene strach, ale sama ?lov?ka oslepí.

Vede ?lov?ka k tomu, aby o sob? nepochyboval. Ujiš?uje ho, že dokáže, co se mu zachce, protože do všeho jasn? vidí. Protože je mu vše jasné, je velmi odvážný a nic ho nezastaví. Ale to vše je omyl. Je to jen kousek pravdy. Jestliže ?lov?k propadne této klamavé moci, podlehl druhému nep?íteli a ukon?il své u?ení. Bude sp?chat tam, kde by m?l být trp?livý, a bude ?ekat tam, kde by si m?l pospíšit. A bude s u?ením zápolit, až najednou nebude schopen u?it se dál."

„Co se stane s ?lov?kem, který byl takto poražen, done Juane. Zahyne?"

„Ne. Nezem?e. Jeho druhý nep?ítel ho prost? zastavil na cest? za poznáním. Místo v?doucího ?lov?ka se z n?j m?že stát šašek nebo významný vále?ník. Nicmén? jeho jasnost mysli, kterou si tak t?žko vybojoval, se už nikdy nezm?ní v temnotu a strach. Jasnost mu z?stane tak dlouho, jak dlouho bude žít. Ale už se nebude u?it a po ni?em nebude toužit."

„Co tedy musí ud?lat, aby se vyhnul porážce?"

„Musí ud?lat to, co ud?lal se strachem. Musí svou jasnost mysli p?ekonat a používat ji jen k tomu, aby vid?l. Musí trp?liv? ?ekat a vážit pe?liv? každý další krok. Musí si uv?domit, že jeho jasnost je zrádná. A pak p?ijde okamžik, kdy pochopí, že jeho jasnost mysli je jenom bod p?ed jeho o?ima. Tím p?ekoná druhého nep?ítele a dosáhne stavu, kdy mu už nikdy nic nem?že ublížit. A to už nebude omyl. Nebude to jen bod p?ed jeho o?ima. Bude to skute?ná moc."

„Pozná, že moc, o kterou celou dobu usiloval, je kone?n? jeho. M?že d?lat, co chce. Jeho spojenec ho poslouchá. Jeho p?ání je zákonem. Vidí vše, co ho obklopuje. Ale zárove? potká svého t?etího nep?ítele — moc."

„Moc je nejsiln?jší ze všech ?ty? nep?átel. A p?irozen? nejjednodušší v?c je jí podlehnout. Vlastn? ten ?lov?k už je skute?n? neporazitelný. Jen rozkazuje. Za?al tím, že riskoval, a kon?í tím, že tvo?í zákony, protože je pán."

„?lov?k v tomto t?etím stadiu jen st?ží pozná, že podléhá t?etímu nep?íteli. A najednou, aniž by si toho všimnul, prohraje celou bitvu. Jeho nep?ítel ho zm?ní v krutého a svévolného ?lov?ka."

„Ztratí svou moc?"

„Ne. Už nikdy neztratí ani jasnost mysli, ani moc."

„A ?ím se bude lišit od v?doucího ?lov?ka?"

„?lov?k, který podlehne moci, um?e, aniž by se nau?il s ní zacházet. Moc se stane jenom b?ím? jeho osudu. Takový ?lov?k neovládá sám sebe a nepozná, kdy a jak moc použít."

„Je porážka od kteréhokoliv nep?ítele kone?ná?"

„Samoz?ejm?, že je kone?ná. Jakmile jeden z nep?átel ?lov?ka ovládne, nedá se už nic d?lat."

„Není možné, aby ?lov?k pochopil, že ho ovládla moc a zm?nil své chování?"

„Ne. Jakmile ?lov?k podlehne, je konec."

„Ale co když ho moc jen na chvíli oslepí a on ji pak odmítne?"

„To znamená, že boj stále pokra?uje. To znamená, že se ješt? stále pokouší stát se v?doucím ?lov?kem. ?lov?k je poražen až tehdy, když se vzdá všech pokus? a opustí sám sebe."

„Ale m?že se pak stát, že ?lov?k podléhá strachu léta a nakonec ho p?ekoná?"

„Ne, tak to není. Jestliže boj se strachem vzdá, už nikdy ho neporazí, protože se lekl u?ení a už to nikdy nezkusí znovu. Ale jestliže se, by? se strachem, bude po léta u?it, nakonec ho p?ekoná, protože se nikdy doopravdy nevzdal."

„A jak m?že ?lov?k porazit t?etího nep?ítele, done Juane?"

„Musí moci v?dom? vzdorovat. Musí pochopit, že moc, kterou zdánliv? získal, není ve skute?nosti jeho. Musí být neustále pozorný a velice opatrn?, ale s plnou sebed?v?rou, používat všechno, co se dosud nau?il. Jestliže pochopí, že jasnost mysli a moc jsou jen další chyby a z?stane pánem sebe sama, dosáhne bodu, kdy bude mít vše pod kontrolou. A pak už bude v?d?t, kdy a jak moc použít. A tak porazí t?etího z nep?átel."

„?lov?k se tak ocitne na konci své cesty za poznáním a tém?? bez jakéhokoliv varování se ocitne tvá?í v tvá? poslednímu nep?íteli — a tím je stá?í. Tento nep?ítel je ze všech ?ty? nejkrut?jší. Není možné ho úpln? porazit, je pouze možné s ním bojovat."

„To je ?as, kdy už ?lov?k nemá žádný strach ani netrp?livou jasnost mysli — ?as, kdy veškerá moc je pod jeho kontrolou, ale také ?as, kdy pocítí neodbytnou touhu si odpo?inout. Jestliže podlehne této touze, ulehne a zapomene, jestli se pono?í do únavy, ztratí poslední boj. Jeho poslední nep?ítel ho prom?ní ve slabého starého ?lov?ka. Jeho touha stáhnout se p?ekoná jeho jasnost mysli, jeho moc a jeho v?d?ní."

„Ale jestliže ?lov?k set?ese únavu a dál žije sv?j osud, pak má právo na to, aby byl nazýván v?doucím. I kdyby svého posledního a neporazitelného nep?ítele p?ekonal jen na okamžik. Ten jediný okamžik jasnosti mysli, moci a poznání stojí za to."

Z knihy U?ení dona Juana od Carlose Castanedy

V knize Castaneda popisuje dobu svého n?kolikatého u?ení od šamana kmene Jaki, kterého nazývá don Juan Matus. Tento popis ?ty? p?irozených nep?átel je vý?atek z konverzace mezi Castanedou a donem Juanem. Pomocí prožitk? ve stavu rozší?eného v?domí se má Castaneda u?it od rostliných u?itel? a pomocník?, kte?í ale dovedou být také velmi nebezpe?ní. Nakonec Castaneda u?ení touto cestou vzdá a ute?e p?ed prvním nep?ítelem... strachem. Je to ovšem jen po?átek jeho životní pouti a nikoli konec u?ení.

Pro mne osobn? byla n?která sd?lení v knize velmi inspirující. Kniha mi pomohla si ut?íbit názor na drogy, rostliné pr?vodce. Ale také jsem zde našel práv? ?ást v?novanou p?irozeným nep?átel?m, o kterou jsem se s vámi zde pod?lil. A?koliv se jedná o názor šamana z druhého konce sv?ta a n?komu to celé m?že p?ipadat velmi drsné, pro mne je v tomto textu veliká opravdovost a moudrost.

Martin Ma?aska