Úvahy o Bohu PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 3
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Martin Maňaska   
Pondělí, 06 Prosinec 2010 13:22
buh? :)
Chtěl jsem odepsat na jeden komentář, který mne nazval neznabohem. Chápu co chtěl onen člověk řici, ovšem nedokázal jsem najít vhodnou odpověď. Vlastně se na to dá jen přitakat. Pakliže něco opravdu neznám, pak je to Bůh. Ať už vám o Bohu řeknu cokoliv, vždy to bude lež (tak na půl.. stejně jako všechno ostatní). Neberte mne příliš vážně a jestli se nemůžete zasmát, tak zítra si rozhodně na smích udělejte více času.
To co nás lidi rozděluje, jsou jazyky, kultura, zvyky, předsudky, majetek, barva kůže, tvar nosu či víra.

Jak to, že víra v Boha nás může rozdělovat? Vždyť přeci Bůh by měl být naopak spojením mezi námi. Víra je totiž jen další manipulací, která nám diktuje formu a způsob. Vírou jsme si vlastně nechali vzít Boha.

Zbavte se předsudků, soudů, nálepek a katalogů. Zbavte se víry.A to co vám zbude, bude Bůh. Nevěřte, ale buďte s Bohem.

A jak tedy můžeme vnímat Boha? Když budeme hledat něco, co je nám všem vlastní, co nás spojuje, pak nalezneme pocity. Co když se  Bůh dá jen cítit? Protože to je umožněno každé bytosti.

Pokud ve vás tedy bible dokáže vyvolat pocity, vypnout myšlení a jen vnímat, pak je to nejlepší způsob. Pokud to ale nedokáže, tak se ji zbavte a hledejte inspiraci jinde. V koránu, s proslovech Dalajlámy, v básních či v plamenu svíčky. Zapomeńte na slova. Ty vám Boha neukáží. Jen se nechte nasměrovat. Tam, kam slova nemohou, kde myšlenky nemají místo. Když strhnete tyhle zdi (představy, formy, dogmata), které jsme si v sobě nastavěli, vytryskne ve vás pramen. Tehdy budete konečně cítit a vnímat.

Pro mne je božské to, co představujeme, to co děláme. A mohu li malou radu (vlastně není moje, ale osvědčila se), tak hledáte-li Boha, začněte hledat v sobě. A nebo obráceně. Mrkající

 

Chystané akce

kde jsem, když ne tady? :)
V roce 2012 jsem přestal dělat terapie a uposlechl jsem výzvu, která mi přišla. Pak následovala pouť do Santiaga, která mi dala tak moc, že mi to žene slzy do očí, jen si na to vzpomenu. Cesta do Indonesie byla dokončujícím transformačním, kde jsem se opět učil o moci a zkouškách. Učím se, pracuji a jsem šťastný. Žiji každodenost (nikoli všednost) a to mi teď přináší to nejlepší. Vše je v pohybu, konec Mayského kalendáře byla jen půlnoc, okamžik, kdy se hodinová ručička přehoupne na další část. A tahle moc, tahle síla, která dává věci do pohybu, nás transformuje. Je to jak když se naplno otevře stavidlo. Držet se nemá cenu, jde o to se podvolit a využít energii, která se valí ven. Rozkvétáme a dozráváme. A také umíráme. Děkuji učiteli a všemu, co dostávám do svého života.
„Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.“ Oscar Wilde