O síle myšlenky se mluví dost. Že vše je o vnitřním přesvědčení vám vysvětlí i ve velmi populárních knihách, mající vést ke zbohatnutí (např. "Bohatý táta, chudý táta"; "Myšlením k bohatství" ap.). Chcete Porsche? Prostě si představujte, že ho už máte. Jezdíte v něm, myjete ho před barákem, parkujete ho v garáži a jste s ním spokojení a šťastní. A Porsche nakonec mít budete.

Skutečně?

Pokud si představíte, jak jíte jahodu, rty se rozevírají, vsouváte ji do úst, ukusujete polovinu jahody, na jazyku už cítíte její slaďoučkou chuť, která se vám posléze rozplývá na patru v ústech… a co se to děje? Pusa je plná slin, které se vytvořily, přestože ve "skutečnosti" žádnou jahodu nejíte. Ale co je vlastně skutečnost. Většina lidí má vlastní představy, podle kterých se řídí a žije podle nich. Proto se dva lidé mohou podívat na jeden a ten samý obraz a jednomu se bude líbit a druhému bude připadat ošklivý. Proto je pro jednoho Bible svatým písmem sepsaným Bohem a pro druhého kniha se zajímavými myšlenkami, upravená církví tak, aby se to hodilo do krámu. A jak je to doopravdy? Pro každého člověka jinak. To je skutečnost.

Takže jsme se dozvěděli, že naše myšlenky mají přímý dopad na naše tělo a způsob našeho života. Jinými slovy, můžete být jen tak šťastní, jak si to dokážete představit.

Ale jak z takové skutečnosti vytvořit Porsche?

Možná si říkáte: "Vytváření slin, super, to můžu předvádět v televarieté." Jestliže je to pro vás příliš slabá káva, tak co takhle působení myšlenkami na objekty bez fyzického kontaktu? To už by bylo dostatečné? Japonský badatel Masaru Emoto vypracoval v roce 1999 originální metodu fotografování krystalů zmrzlé vody. Při fotografování krystalů zjistil, že v jednotlivých vzorcích zkoumané vody vznikají rozličné krystalické útvary (nebo vůbec nevznikají) nejen v závislosti na tom, jaký je její původ (zda jde o vodu dešťovou, minerální, vodovodní, vodu z přehradních jezer či ledovců), ale že reakce vody (vznik krystalů, jejich symetrie či "krása") závisí na tom, jak člověk s vodou nakládá. Zjistil, že utváření "vodních krystalů" lze ovlivnit například působením mobilního telefonu, televizního přístroje, mikrovlnné trouby, hudby, řeči a dokonce "pouhého" myšlení. Jinými slovy, vezmete vodu ze stejného zdroje a nalijete ji do dvou shodných sklenic. Jednu sklenici budete milovat a druhou nenávidět. Posléze se vyfotí krystaly vody a voalá - krystaly nejsou stejné. Ve vodě, kterou jste naplňovali "láskou", tedy pozitivními myšlenkami, vznikly spíše estetické obrazce a uskupení krystalů. Krystaly z druhé sklenice jsou dle lidského posuzování nedokonalé. Tyto pokusy vznikaly i za laboratorních podmínek a dají se kdykoliv zopakovat a ověřit.  U nás vyšla jeho kniha "Skutečná síla vody", která se tímto fenoménem zabývá.

Jestliže tedy víme, že pouhou myšlenkou můžeme ovlivňovat vodu, tak si představte, že člověk je vlastně uhlíkový vak naplněný vodou. Z asi 80 procent jsme tvořeni tekutinou.

Takže teď už víme, že myšlenkami můžeme ovlivňovat hmotu. Říkáte si, že formovat podobu krystalů viditelných pod mikroskopem není žádné terno. Nu dobrá… a co takhle rostliny? Vyšlo už mnoho publikací a studií, ve kterých se autoři zabývali citlivostí rostlin na emoce (stejně tak se objevilo spoustu názorů, které tyto studie zesměšňují). Že mluvit s pokojovými květinami rostlinám neobyčejně prospívá (a že kytky reagují zvláště na negativní myšlenky člověka, viz práce Cleve Backstera). Že stromy i rostliny mají své obranné strategie proti škůdcům a nějak komunikují. Tyto reakce se dají za pomoci dnešní techniky měřit. Takže když vezmete dvě květiny do jednoho pokoje a pak figurant jednu rostlinu "zabije", tak kdykoliv se pak daný figurant přiblíží k druhé rostlině, na měřících přístrojích začnou lítat ručičky. Rostlina reaguje na přítomnost hrozby. Nemá oči, nemá uši. Ale přesto je schopna vnímat člověka, který se předtím vyřádil na rostlině ve vedlejším květináči. To že psi či kočky jsou schopni vycítit, kdy přichází páníček domů, je věc všeobecně známá (nikoli naučený časový úsek, ale i nepravidelné příchody).

Takže teď už víme, že myšlenkami můžeme ovlivnit vitalitu rostlin. Stejně tak můžeme ovlivňovat myšlenkami sami sebe, naši vitalitu a tedy i zdraví. Není daleko od pravdy přísloví, že víra uzdravuje. Ostatně na toto téma je vědeckých studií nepočítaně. Kolik jen léků bylo podáváno pokusné skupině jako placebo. A výsledky se přesto dostavily (nikoli u všech lidí, ale jak zařídit aby všichni věřili ve vyléčení, že?).

Ale proč se zabývat léčením sebe sama, když můžeme působit na celé lidstvo, nebo snad ne?

V padesátých letech byl v Japonsku popsán tzv. Fenomén sté opice u druhu Macaca fuscata, který žije v izolovaných tlupách na několika ostrovech. U jedné tlupy jedna mladá opice objevila, že brambory omyté v řece od hlíny jsou chutnější. Začala tuto znalost učit další ve své tlupě. O několik let později již mnoho opic z této tlupy jedlo omyté brambory, zatímco tlupy z okolních ostrovů stále jedly brambory obalené hlínou. V určitý okamžik, řekněme u sté opice, ovšem nastal zlom. Během pouhého týdne opice ze všech tlup a všech ostrovů začaly omývat brambory, aniž by došlo k jakémukoli vizuálnímu kontaktu s opicemi původní tlupy. Vyšlo několik prací, které se tímto fenoménem zabývali, pojmenovali ho „druhová paměť“. Stejně tak se objevili názory, které vše opět zpochybňovali. Ale to je ta naše lidská přirozenost a potřeba zavrhnout vše, co je mimo naše chápání.

A když se sejde 100 lidí a budou pravidelně meditovat za krásný a bezpečný život ve městě, tak co se tedy stane? Tento pokus vzniknul také. V létě roku 1993 kvantový fyzik, Dr. John Hagelin, provedl společně se svými kolegy a dalšími 4000 dobrovolníky rozsáhlý experiment, kterému dohlížela nezávislá komise složená z 27 univerzitních odborníků na sociologii a kriminologii. Celá skupina vedená Johnem Hagelinem se po dobu osmi týdnů každý den setkávala v hlavním městě USA, Washingtonu DC, aby společně vedli transcendentální meditaci pro snížení kriminality v této oblasti. Proti průměru předchozích pěti let klesl za těchto osm týdnů počet vražd, znásilnění a přepadení o 48%.

Když tedy může skupina lidí silou mysli ovlivnit celé město, zkuste se znovu zamyslet nad tím, jestli opravdu nejste schopni ovlivnit své vlastní tělo. A v tomto případě platí, čím méně informací máte, tím snadněji vám to půjde. Tohle je totiž proces, při kterém je potřeba cítit, necpěte do toho zbytečně rozum a mysl, jděte do toho srdcem. Opět tedy: „věř a víra tvá tě uzdraví“, tentokrát s požehnáním vědců.

A protože jsem vám na začátku sliboval Porsche, řekněte sami, co je snazší - snížit myšlenkou kriminalitu ve městě, nebo získat automobil? Nečekejte ale že se vám zhmotní přede dveřmi. Vy tomu autu jen vytvoříte prázdnou garáž ve vaší hlavě s nápisem Porsche a věci kolem vás se začnou ohýbat tím správným směrem. Tedy za předpokladu, že to v sobě máte vyřešené a jste schopni pro to něco udělat. Já jsem se o auto nepokoušel, nemyslím, že by mi přineslo štěstí. To hledám ve všedních okamžicích. A totéž doporučuji i vám, než se zaměříte na představu velkého domu s garáží plnou luxusních aut, vyřešte si v sobě tu představu, díky které si myslíte, že vás něco takového udělá šťastnými. Ne nadarmo nás jedno staré zenové přísloví nabádá k opatrností nad vlastními touhami, mohly by se nám totiž vyplnit. Není žádná věc ani osoba, která by vám mohla přinést štěstí. Naopak vy můžete tento stav, radost, vnášet do každého okamžiku, který prožíváte.

Pokud bychom měli skončit u vědy, mnoho kvantových fyziků si teď láme hlavu silou představy. Je to totiž právě kvantová teorie, která má vysvětlení pro popsané děje. Jestliže tedy mezi fyziky najdete věřícího, nehledejte v tom protiklad. On jen našel mezi řádky svého Boha.

Ale my skončíme u nás, našeho vědomí. Je to právě stav naší mysli, který je to nejdůležitější co máme. Zkuste si den proměnit tím, jak na něj pohlížíte. Najděte i ve "špatných" zážitcích něco, co vám to přineslo, či přináší dobrého, pozitivního. Jediné, co činí události nepříjemné, je naše hlava, způsob myšlení. Přestěhujte se do místa, kde se vám dějí jen pozitivní věci. Začněte si řídit svůj vesmír.

Pokud si den naplníte pozitivními myšlenkami, máte polovinu práce za sebou. Vytvářejte si pozitivní afirmace v přítomném čase. Takové věci, které vás naplňují nadšením a radostí, u kterých se cítíte šťastní. Těmto myšlenkám dejte proniknout do každého okamžiku vašeho dne. Pomáhejte si vizualizací, představujte si, že všechny tyto věci se právě dějí. Že jste zdraví a plní energie, prožíváte nádherný den, a vše se vám daří. Všímejte si myšlenek které vás od tohoto způsobu prožívání odvádějí. To je jen váš starý způsob života, který se brání. Překonejte zvyk a poskytněte si to nejhodnotnější, co si můžete dát - šťastný a radostný život v tomto okamžiku.

Nepochybuji, že mnoho z vás již o pozitivním myšlení slyšelo a úspěšně ho ve svém životě praktikují. Znáte jistě mnoho knih, či jste absolvovali workshopy na toto téma, Budu rád, když se o svou zkušenost podělíte s ostatními v diskuzi pod článkem a především nám řeknete, co jste si díky tomu mohli uvědomit a jak jste změnili svůj život.